Ráda bych tentokrát jako otvírák dnešního blogu použila dvě otázky:
Říká vám něco pojem hra s nulovým součtem?
A co hra s nenulovým součtem?
Tyhle matematický hogo fogo řeči řadu z vás určitě odradily, co? Tak si pojďme radši udělat výlet…
Představte si rybáře na moři. V moři je hojnost ryb, všude se to jimi jenom hemží! Rybáři loví, doslova drancují moře, kde se dá, a obrovsky vydělávají. Festival hojnosti trvá roky. Nikdo si toho zprvu nevšímá, ale ryby postupně začínají ubývat. Rybáři musí vláčet sítě stále ve větších hloubkách, protože ryb už není taková hojnost jako dřív. Rybářů je najednou hodně, ryb málo, jsou vylovený a v sítích končí jenom čudly. Velký ryby jsou snědený. To je do jistý míry pravdivý obraz dnešního stavu moří – lidi nedomysleli důsledky a hnáni vidinou rychlého a velkého zisku je prostě vydrancovali. Kašlali na udržitelnost.
Přírodní zákony fungují neúprosně. Ryba v moři roste celej svůj život. K růstu potřebuje čas. Čím víc vyroste, tím víc má jiker, a tím víc mladých rybek může mít. Vyplatí se ji tedy nechat vyrůst. K tomu ale potřebuje klid a místo, kde se může třít – chráněnou oblast. Oblast, kde ji nebude smět nikdo drancovat. Po čase se vytvoří populace velkých ryb, které plodí další ryby. A tyhle ryby pak z chráněné oblasti vytáhnou pryč – v podstatě představují takový úrok, bonus. Když rybáři tenhle úrok vyloví, nic se nestane, protože velké ryby se můžou vrátit do svý chráněný oblasti, kde jsou v klidu, a jsou schopné tenhle úrok mít další rok znovu, a možná ještě větší. Těží z toho všichni – ryby, rybáři i ekosystém. Vzniká hra s nenulovým součtem – to, co odeberu, nikde nebude chybět – ale když rybáři neodolají a populaci velkých ryb vydrancují, hojnost po čase nevyhnutelně skončí a máme hru s nulovým součtem, protože to, co odeberu, bude chybět. Takhle nějak funguje udržitelnost v přírodě, jak popisuje David Attenborough, ten chlapík z National Geografic, ve svojí knížce „Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost“. Jako lidi na tyhle principy ale často zvysoka kašleme. A co vy, vydrželi byste nechat ryby vyrůst a těžit z toho v budoucnu, nebo máte radši pořádnou drancovačku? 😊
Jako finanční poradkyně si dovolím paralelu. V investování do akcií to chodí stejně. Je to vlastně taky hra s nenulovým součtem. Společnosti, do kterých přímo nebo přes fond investujete peníze, v čase ideálně zvyšují svojí hodnotu – zlepšují svůj produkt nebo služby z ničeho (nikde se nic nemusí ubrat, aby něco vzniklo). Pokud je třeba vaším cílem zachovat si do budoucna životní úroveň, pravidelným investováním si v čase můžete vytvořit svoje „velký ryby“. A tyhle velký ryby budou plodit „malý ryby“ (úroky). Když se vám podaří vytvořit „velký hejno“, řekněme 10 000 000 Kč, a každý rok pak z něj odeberete v průměru 4 %, což je 400 000 Kč (33 333 Kč měsíčně), je spočítáno, že částka 10 000 000 Kč by měla zůstat zachovaná – vybudujete si tzv. „nekonečnou rentu“. Vychovat „velký ryby“ ale není snadný a chce to disciplínu, dlouhodobost a chuť myslet do budoucna udržitelně. Jestli si věříte, že „ryby“ vydržíte sami nevylovit, skvělý, tleskám! Pro nás ostatní doporučuju na tom moři mít „pobřežní stráž“, kterou se pro vás moc ráda stanu!
Neváhejte se mi ozvat buď tady: https://www.katerinabukovska.cz/kontakt
Nebo na mém Instagramu: https://www.instagram.com/katerinabukovska.cz